“Jsme silní a žijeme dál”: v Praze prostřednictvím fotodokumentace ukázali smutek ukrajinských matek, které ve válce přišly o syny

V hlavním městě České republiky v Praze, aby vyjádřili svou vděčnost padlým hrdinům, podpořili ty, kteří přišli o příbuzné ,a připomněli válku na Donbasu, se konala výstava fotografií ” My. Máma. Silné ” o ženách, které ztratily své syny na frontě. Je to první taková výstava, která ukázala Evropě bolest a smutek ukrajinských matek. Dvanáct fotografií s obrazem ženy, držet v rukou portréty svých mrtvých synů, zveřejnit osobní tragédii každou matku, které spojuje hrozné společný osud – pohřbít své vlastní děti, kteří zemřeli na Donbasu.

Třídenní výstavu fotografií za účasti maminek zesnulých hrdinů lilie Ilnycké a Heleny Maksimenkové otevřeli 23.února na centrálním náměstí v Praze. Také portréty byly vystaveny v kině “Atlas”, kde se konala přehlídka ukrajinského filmu” Atlantida ” režiséra Valentina Vasyanovich.

“Projekt” Jsme My. Máma. Silné “byl vytvořen” dům veteránů ” a skládá se ze dvou částí. V první části prezentovali fotodokumentaci s portréty matek, které nejprve drží v rukou portréty svých hrdinů-synů. Na snímcích se odráží bolest a smutek. A pak na fotografii jsou ženy, oblečený v vyshevankah — to jsou úplně jiní lidé, kteří našli v sobě sílu žít dál,” — říká dobrovolník Julia. Dobrovolník navíc přiznává, že reakce lidí byla zcela odlišná: “první den se výstava konala v Praze na Majdanu. Češi se přiblížili, jen plakali a objímali naše matky. Nebylo třeba ani překládat, protože všichni rozuměli. Nicméně, tam bylo mnoho provokací ze strany turistů z Ruska, kteří chtěli vyvolat nějaký spor.

Přítomní na otevření maminky obětí vojenských Elena a Lilie uvádí, že jejich synové, stejně jako tisíce dalších dali své životy bránit svou zemi ve válce, kterou Rusko zahájila proti Ukrajině. Poděkovali za podporu, kterou naše země poskytla při prosazování pravdy o ruské agresi.
“Tento projekt je velmi důležitý, mnozí ani nevěděli, že na Ukrajině je válka. Touto fotografickou výstavou jsme ukázali naši bolest, se kterou žijeme a budeme žít až do konce našeho života. Touto výstavou jsme si řekli, že jsme silní a žijeme dál. Potěšilo nás, když k nám přišli čeští kluci a děkovali, že se naše děti nebály bránit naši zemi..”- říká Elena, syn, který zemřel v roce 2016 poblíž Shirokinogo.

“Říká se, že čas léčí – ne, čas nikdy neléčí, a rány se nikdy nezahojí,” – říká Elena, které, podle ní, bolest na hrudi brání mluvit.

“Když jsou svátky, je to ještě těžší, když čekáte na syna, že přijde a on není,” dodala.

Maksimenko také řekla, že mnoho matek, které znala, už není mezi živými, protože tuto bolest nevydrží. Ale navzdory tomu, říká žena, se snaží spojit a podporovat se navzájem, aby společně prožili nesnesitelný smutek kvůli ztrátě příbuzných.

“Nechci, aby sirotci vyrůstali bez otce, aby ženy žily bez mužů a pro matku je to obzvláště obtížné, když syn není,” říká Elena. -Je velmi těžké pohřbít své děti.”»

Podle Jevgenije Čigalova, mluvčího ruské menšiny v Radě vlády ČR, je tato výstava ještě dojemnější a tragičtější, právě proto, že jde o matky.
“Dvě maminky našly sílu sem přijet, a přestože teď mohou jen chodit s květinami na hroby svých synů, měly by být na své děti hrdé,” myslí si Čihalová. – A jsme na ně také hrdí!»
Mluvčí ruské menšiny také dodala, že vzpomínky, že válka na východě Ukrajiny pokračuje, jsou velmi rychle zapomenuty.
“Velká podpora byla v letech 2014-2015,ale nyní je rok 2020. Šest let uplynulo a co vidíme – lidé zapomínají,” uvedla Jevgenija Čigalová.
Podle ní by nyní podpora měla být ještě větší, protože válka probíhá velmi blízko, ve vzdálenosti dvouhodinového letu letadlem.
“Nemáme žádný konflikt, jak říká Steinmeier, Macron, jak se říká v OSN,” myslí si dobrovolník. “Ne, máme válku s Ruskem a musíme to dokázat světu, aby to uznal,” dodala Tolmačevová.
Julia Tolmačovová dodala, že v Praze se 26. února konala projekce filmu Atlantida, který se umístil na prvním místě filmového festivalu v Cannes. Autor filmu Valentin Vasjanovič. Atlantida vypráví o budoucím vítězství Ukrajiny ve válce s Ruskem a návratu okupovaného Donbasu. Ve filmu hráli neprofesionální herci-veteráni ATO, dobrovolníci, vojáci APU. Díky filmu “Atlantida” v Benátkách na filmovém festivalu na hlavním místě zvedl vlajku Ukrajiny.
Samy hrdinky fotografií říkají: pro ně je důležité, aby jejich ztráta a bolest byly znát a podpora a sympatie ukrajinské diaspory nabádají k dalším projektům. Našli v sobě sílu žít dál a věnovat se společenským aktivitám, což je velký počin.
V květnu bude mít takový dojemně-tragický fotoprojekt pokračování. Podle organizátorů výstavu nabídly hostit ambasády jiných zemí.